Kronika
Sekunda a kvarta na výpravě za kůrovcem
30.9.2009Ve čtvrtek 10. září začalo naše dobrodružství. Vyučování pro nás skončilo neobvykle brzy. Hurá, v pátek se nejde do školy.
Cestovali jsme vlakem z Příbrami do Nové Pece. Z nádraží to do našeho kempu bylo ještě 2 km. Batohy jsme naložili do auta a už se vyráželo. Cestou jsme potkali velmi zajímavé živočichy. První z nich bylo mládě užovky obojkové dlouhé asi 15 cm a druhý živočich byl skokan hnědý. Když jsme dorazili do kempu, ubytovali nás do chatek, a tam jsme snědli domácí zásoby od maminky. Poté si nás paní profesorka svolala k ohništi, kde nám pan Bláha pověděl pár (pro nás nových) informací. Do postelí jsme zapadli brzy, protože se ráno muselo vstávat v 6:45.
Snídané byla vždy perfektní - čerstvé rohlíky, bezvadný chleba, šunka, sýr a výborná borůvková marmeláda. Druhý den ráno se nikomu ze zahřátého spacáku moc nechtělo, ale i tak byli všichni v půl osmé připravení k odchodu. Každý vyfasoval pytlík se svačinkou a perník na to, až nám bude nejhůř. A pak rovnou do lesů-spíše do pralesů. Asi po dvou prvních kilometrech jsme narazili na Schwarzenberský plavební kanál, jenž sloužil na splavování dřeva. U tohoto krásného potoka si pár jedinců snědlo svůj SOS perník a šlo se dál. Cesta byla dlouhá, ale to nevadilo, protože pan Bláha vykládal spoustu zajímavých věcí. Asi nejhlavnějším tématem dne se stal kůrovec neboli lýkožrout smrkový. Je až k neuvěření, co takový mini brouček (3-5 mm) dokáže udělat. No a nakonec jsme dorazili k Plešnému jezeru a před námi byla dost namáhavá cesta na Plechý. Někteří dorazili s vypětím sil, ale zvládli to všichni.
Velmi nás zaujal výskyt šelem na Šumavě. Někteří z nás byli překvapeni tím, že se tu pohybují celkem jen asi 2 vlci, jiné udivilo už jen to, že tu ti vlci žijí. Na Šumavě můžeme také vidět rysa ostrovida, který se sem začal vracet v polovině 20. století, což znamená, že po vyhubení tu nežil celé jedno století.
Do kempu jsme přišli už za tmy a hned se vrhli do kuchyně. Chudák pan kuchař! Ten z nás musel mír radost. Všichni byli unavení, a tak ani nemělo cenu rozdělávat oheň. V sobotu to byl tzv. odpočinkový den. Téma dnešní diskuze bylo „Žena řídící autobus“. :) Cílem dne byl NP Bavorský les v Německu. Společně jsme usoudili, že v Německu mají nejhorší borůvky ze všech tří zemí, v nichž jsme byli. Jsou totiž nejkyselejší. Naopak nejlepší borůvky mají v Rakousku.
Nejvíce jsme si užili Informační centrum, kde se k nám připojila paní Anička a provedla nás. V místním kině pro nás připravili film o NP Bavorský les. Když jsme vystoupili už z několikátého autobusu, rovnou jsme vyrazili na Ďáblovu soutěsku. Po zdolání nejdrsnějšího kopce výletu na nás čekalo příjemné překvapení - světélkující mechy. Poslední den - v neděli - jsme sbalené batohy poskládali do auta, které nám je odvezlo na vlakové nádraží. Do autobusu se všechny batohy i s námi vešli na chlup přesně. Vystoupilo se ve Volarech, kde jsme složili batohy do úschovny na nádraží. Poté naše cesta vedla do lesa. Z lesa jsme šli kolem krásných menhirů a potom následovala návštěva místního muzea. Posledním krásným zážitkem bylo zavítání do výtvarné dílny, v níž se vyráběla různá bižuterie z kousků skla a vitráže.
Všem se nám tam opravdu líbilo, a proto jsme domů moc nechtěli. Nicméně se to nedalo nijak obejít a než jsme se nadáli, byli jsme doma v teplé posteli, krásně umytí a čistí. :( :)
Veronika Bičárová